- Hana Moualla
Kolik povelů lze naučit jezevčíka?
K výcviku jezevčíka je potřeba přistupovat obezřetně a vytrvale. Je prý urážlivý, přecitlivělý a trvá mu nejdéle ze všech plemen, než ocení venčení v přírodě. Kolik povelů se zvládne jezevčík naučit?
Začněte brzy a vytrvejte navždy
Štěněcí období je stejné jako u dalších plemen, kdy hledáte štěněti vhodnou stravu, typ pelíšku a učíte jej základním návykům. Hygiena jezevčíků, zejména chození na malou stranu, zaberou celou věčnost. Možná je to tím, že ho spíše zajímá, jak spolu hospodaříte než vaše povely.
Jací jezevčíci jsou?
Jsou to pohodáři a mají nekonečně rádi svého pánečka. Také rádi hodně a nahlas štěkají, proto jedním z požadovaných pokynů, které se má naučit je: “ne, neštěkej”. Docílíte toho tím (ale neslibuji, že vždy), že ho při štěkání upomenete, a když vás poslechne, dostane odměnu. Rozhodně nezvyšujte hlas nebo ho nepronásledujte. Při stresu si může “ucvrkávat”. Výhradní dobrá rada je – vydržte. Je to ostřejší plemeno a musí se učit, kde jsou hranice chování.
S čím začít?
Nenechejte se ošálit jeho očima, které připomínají ty koňské. Cvičte spolu tehdy, když není unaven - velkou část dne prospí. Také nesmí být přehládlý (nebo naopak přecpaný), to by byl nevrlý. Získejte jeho pozornost. Odměňujte ho menšími pamlsky. Jezevčíci jsou velice mlsní, proto to s dobrotami nepřehánějte. Jeho páteř je křehká. Stejně jako jeho duše. Proto je dobré mazlení nejlepší odměnou a metou jeho snažení. Nesnáší dlouhé odloučení od vás.
Respekt, respekt, respekt
S jezevčíkem platí - všechno nebo nic. Musí vás respektovat, jinak se spolu nedomluvíte. Obrňte se a nepřetržitě mu vymezujte jeho hranice, jinak bude chtít šéfovat on sám (a pořád). A vy tak přijdete o čest, náladu a také jídlo. Jakkoliv se jeho tělesná konstituce zdá křehká, může být obratným zlodějem. Jídelní stůl pro něj není překážkou… Nesmí vám při venčení utíkat nebo vám odpovídat štěkáním, když po něm něco chcete. Naučte ho nebýt na vás hrubý. Musí pochopit, že mu rádi vyhovíte, když bude slušný.
Co se naučí?
Různí chovatelé, se kterými jsem konzultovala počty povelů, se shodli na číslu pět. Když to jde dobře. Ne, že by jezevčíci nerozuměli, ale je v nich kus kočičí nátury. Rozumí, co se po nich chce, ale obvykle nemají zájem to zrovna i vykonat. Sedni, lehni, neštěkej, ke mně a “papáníčko”. Teď žertuji. Nejtěžší bude je naučit zůstat u nohy nebo přiběhnout na zavolání “ke mně”. Je to plemeno zvyklé rozhodovat se při lovu samo za sebe. Jsou vytrvale zarputilí. Často si raději protestně lehne nebo se rovnou překulí na záda a vy budete váhat, zda být zásadoví nebo to roztomilé zvířátko s ušima plandajícími doboku raději nepodrbete na pupíčku. Musíte odolat. Většinou. Jezevčík nesmí mít navrch.
Ačkoliv si nikdy nemůžete být jistí, že vás jezevčík bere vážně, nakonec se naučí několik povelů. Z lásky k vám… A vy ze stejné lásky neustále požadujte, aby poslouchal.
Foto: mristenpart, Pixabay
